Od počátku do roku 1509

Hnanice, dříve uváděné též jako Hnánice, německy Gnadlersdorf, jsou starobylou obcí nacházející se hned na několika hranicích - jednak na státní hranici s Rakouskem, ale i na rozhraní dvou geomorfologických soustav - Českého masivu a Karpatské soustavy, které procházejí přibližně na čáře Retz - Hnanice - Znojmo - Moravský Krumlov a určují výjimečnost přírodních poměrů této oblasti, kde se setkává květena středoevropská s panonskou.

Hlavně je to ale blízkost státní a dříve zemské hranice, která se po celé věky podílela na dějinném vývoji místa. Ostatně i starší, dnes již překonaný výklad českého pojmenování obce Hnanice, poukazoval na to, že se obec nachází v místech, kde byl často zemský nepřítel vyháněn (hnán) přes hranice zpět do Rakouska. I když tato teorie vzniku názvu obce je pokládána za zcela mylnou, není stále úplně jasné, zda existoval prvně český a pak německý název obce či tomu bylo naopak - jestli z Gnanitz vzniklo německé Gnadlersdorf či z Gnanlicz české Hnanice Ač je celé Znojemsko bohaté na prehistorické archeologické nálezy, přímo z Hnanic a bezprostředního okolí jsou známy pouze ojedinělé a drobné nálezy z období neolitu a pak lidu popelnicových polí z protohistorického období. Z doby římské a slovanské jsou z Hnanic známy opět jen drobné nálezy.

O skutečné existenci Hnanic a osídlení tohoto místa již na přelomu 12. a 13. století se dovídáme z listiny, sepsané v roce 1201 (či přesněji kolem tohoto roku). Listina byla sepsána pro nově vzniklý premonstrátský klášter v Louce u Znojma (založil ho v roce 1190 kníže Konrád Ota se svou matkou Marii) na potvrzení toho, že jistý rytíř Rudgerus věnoval klášteru desátky ze všech svých vinic v Hnanicích, což povolil i markrabě moravský Vladislav. Mezi svědky sep­sání listiny a tím i potvrzení celého právního aktu byly osoby světské i duchovní, jako např. zno­jemský kastelán Jimram, soudce Jindřich, z duchovních osob pak kněz ze Šatova Zdislav, Pertold z Oleksovic a další. Tato listina je pro Hnanice velmi důležitá, protože se zde vlastně vyskytuje první písemná zmínka o obci. Je také dokladem toho, že obyvatelé v Hnanicích se zabývali vinařstvím již v těchto dávných dobách. Podstatný význam má ale i pro celé Znojemsko, protože vzhledem k tomu, že desátky z vinic v Hnanicích věnoval rytíř Rudgerus louckému klášteru podle tzv. práva německého, je považována za první písemný doklad německé kolonizace v této oblasti. Hlavním záměrem kolonizace, která na našem území probíhala již od poloviny 12. století, bylo osídlení málo lidnatých či zcela neobydlených oblastí v pohraničí a ve výše položených oblastech ve vnitrozemí, čímž měla být rozšířena obdělávaná plocha půdy. Protože u nás nebyl zrovna nadbytek lidí schopných zaplnit tato prázdná místa, byli sem povoláváni kolonisté hlavně z německých oblastí, jejichž příliv vyvrcholil v průběhu 13. století. Jak patrno z předchozího, v Hnanicích byli němečtí kolonisté usazeni na samém počátku 13. sto­letí a již v roce 1201 zde úspěšně pěstovali vinnou révu.

Část Hnanic, hlavně desátky z tamních vinic, patřila od počátku 13. století klášteru v Louce. Další část (zřejmě podstatnější) náležela k zeměpanskému majetku - tedy panovníkovi, který ji dal do užívání dalšího kláštera - kláštera cisterciaček v Oslavanech, což potvrdil král Přemysl Otakar 1. v roce 1228 a v roce 1230 i papež Řehoř IX. Tento stav trval až do počátku 16. sto­letí. Další písemná zpráva o Hnanicích je z roku 1284, kdy olomoucký biskup Dětřich potvrdil louckému klášteru jeho nároky v Hnanicích, stejně jako to, že patří k nadaci kostela v Šatově.

Ze 13. století pochází i původní kaple sv. Wolfganga, která byla filiálním kostelem šatovské fary, a duchovní správu zde vykonával farář ze Šatova po další dlouhá staletí. U kaple bývala od nepaměti studánka, jejíž léčivá moc byla přikládána sv. Wolfgangovi, světci švábského původu žijícímu v 10. století. Skutečnost zasvěcení kaple i studánky sv. Wolfgangovi tak může být dalším dokladem přítomnosti původem německého obyvatelstva v Hnanicích ve 13. století. Ke studánce se konaly poutě již v druhé polovině 15. století. Původní kaple přestala vyhovovat svou omezenou kapacitou stále rostoucímu zástupu poutníků. Proto se od roku 1480 začaly v Hnanicích sbírat milodary na stavbu nového poutního kostela, který měl být postaven nad zázračnou studánkou. K tomu přispělo i vyhlašování odpustků, které přilákaly ještě více pout­níků. Tento podnik byl zřejmě velmi úspěšný, protože již v roce 1482 začala uplatňovat nárok na celou čtvrtinu vybraných milodarů olomoucká kapitula, což patron hnanického kostela klášter v Louce odmítl. Jeho opat si stěžoval u samotného papeže Sixla IV., který opatovi vyhověl a pro vyřešení sporu stanovil rozhodčí. Ti spor vyřešili v roce 1484 ve prospěch louckého opata.

Opat Pavel, velmi schopný a podnikavý člověk, který pomohl louckému klášteru vzpamato­vat se z následku husitského období, byl také zřejmě hlavním iniciátorem a stavebníkem hna­nického kostela. Právě na jeho žádost byly vypisovány již zmíněné odpustky. Svůj podíl na stavbě kostela měli i olomoučtí biskupové - Jan Filipec (biskupem od roku 1482) a Stanislav Thurza (biskupem od roku 1496). Erb Jana Filipce umístěný na tympanonu jižního portálu kostela a letopočet 1483 jsou dokladem jeho podpory stavby hnanického kostela, na kterou navázal i jeho nástupce Stanislav Thurza, jehož erb s letopočtem 1498 je na tzv. pamětní desce, upomínající na stavbu kostela, umístěné v podkruchtí. Stavba kostela v prvních letech rychle pokračo­vala, ale i přes veškerou podporu církevních hodnostářů nebyl chrám dokončen. Hlavní podíl na lodi měla jistě reformace a luteránství, které se zde rychle ujalo a jehož učení se neslučovalo se stavbou okázalých poutních kostelů.

Ale ještě před tím, než se Hnaničtí začali bouřit proti klášterní vrchnosti, byl nedostavěný, ale provozuschopný kostel v roce 1510 vysvěcen nikopolským biskupem Martinem, který pobý­val v Olomouci. V roce 1518 zřídila hnanická obec nadaci pro oltářníka, kterému postoupila 10 měřic dobrých vinic, 10 kop vídeňských grošů (vyplácených každoročně ve dvou splátkách - na sv. Jiří a na sv. Michala) a dala mu k bezplatnému užívání dům, pozdější faru. Tuto nadaci potvrdil svou listinou i olomoucký biskup Stanislav.