Období 1918-1945

Začátek podzimu 1918 probíhal v Hnanicích zcela v zaběhnutých kolejích, poklidně a ve znamení sklizně. V tomto roce byla celkem dobrá úroda brambor, úroda obilí byla středně dobrá a střední jakosti byla i kvalita sklízeného vína. V druhé polovině listopadu se značně ochladilo, počasí mělo vyloženě zimní charakter a napadl i snili.

Co se však týká politické situace na celém Znojemsku po prohlášení Československé repub­liky 28. října, byla na rozdíl od počasí pěkně žhavá. Znojmo se stalo centrem provincie Südmähren a ohniskem odporu proti připojení národnostně smíšené jižní Moravy k nově vzniklé republice. Celá oblast včetně města Znojma byla v prosinci 1918 obsazena československou armádou.

17. prosince přišlo do Hnanic asi čtyřicet vojáků, v místě zůstali tři vojáci, kteří zpočátku dělali velký rámus, ale pak je místní obyvatelé pohostili ve svých vinných sklepích. Kvůli opilství byli však hned další den svým velitelem zavřeni do vězení. Zbytek mužstva zůstal v obci i v násle­dujících týdnech, i přes Vánoce, kdy je místní obyvatelé pohostili. Jejich velitelem byl podporučík Metod Roháček, mladý, rozvážný a přátelský muž. Jeho mírnost a rozvážnost se osvědčily především 22. prosince, kdy od Retzbachu přešlo na moravské území pět opilých ozbrojenců, kteří dělali v okolí velké pozdvižení a stříleli bez rozmyslu kolem sebe. Jen díky rozvážnosti podporučíka Roháčka se celý incident obešel bez prolití krve.

V létě následujícího roku se v Hnanicích usadil 14. pluk domobrany složený z legionářů z Itálie a na počátku roku 1920 byla v obci zřízena úřadovna finanční stráže. Kancelář měli dočasně v domě Rosi Feuersteinové.

Jistě významnou událostí pro obec bylo posvěcení dvou zvonů pro věž hnanického kostela sv. Wolfganga 30. října 1921. První, menší zvon vážící 20 kg a nazvaný sv. Josef zhotovil zvonař Hermann Neumann v Bodenbachu a druhý - sv. Wolfganga, který vážil 114 kg, odlil Lorenz Pistorius v Egger. Další, již méně radostnou událostí ve 20. letech související s kostelem bylo 29. května 1924 vysvěcení kaple připomínající hnanické muže padlé na bojištích první světové války. Práce na vybudování kaple vedl Franz Sója, armádní kapitán ve výslužbě, ollář byl dílem pozlacovače Eduarda Klimta ze Znojma, oltářní obraz věnoval kapitán Soja. Krásný relikviářový oltářní kříž byl od paní Marie Svobodové ze Znojma, vdovy po generálovi a lustr byl darem míst­ních žen. Celá slavnost se uskutečnila za hojné účasti okolního kněžstva a za přednesu básní školních dělí. V kapli byla také zvěčněna jména 29 padlých ve válce:

Karl Hiesz,«1884                                  Franz Peschka, * 1896
Johanu Mahrer, •1893                         Valentin Glaser, • 1882
Johnn Wiesner, -1897                         Anton Gerstenbrand, * 1882
Franz Fuchs, -1886                              Franz Zehetner, • 1885
Eduard Divvald,«1892                         Anton Hicsz, »1875
Josef Matula, • 1986                            Mathaus Gutschy, « 1886
Mathias Bauer, «1878                         Anton Gerstenbrand, »1873
Theodor Radauscher, »1895             Konrád Hader, -1874
Konrád Berger, > 1882                        Jakob Peschka, «1895
Rudolf Gerstenbrand, -1893              Anton Gleibner, • 1884
Wilhelm Gerstenbrand, »1895          Johann Schwarz, »1865
Rudof Procházka,«1889                     Hubert Uhl, * 1898
Ferdinand Wiesner, «1891                 Johann Procházka, »1874
Josef Fuert, »1895                               Rudolf Radauscher, • 1892
Franz Diwald, >1896

V Hnanicích, stejně jako i v jiných typicky německých obcích, se české úřady snažily po celou dobu první republiky o potlačení německého vlivu a prosazení českého národního živlu. I když zde byla jen asi desetina českého obyvatelstva (a to většinu ještě tvořily rodiny členů finanční stráže), byla zde v roce 1926, výnosem ministerstva školství a národní osvěty č. 93.536/26 z 16. srpna 1926, zřízena česká státní menšinová škola. Škola zahájila svou čin­nost 6. září v pronajaté místnosti v domě Rosi Feuersteinové, v bývalé úřadovně finanční stráže, která se v témže roce přestěhovala do nově postavené budovy na státní hranici. Prvním učitelem a správcem školy byl František Kunsl.

Česká menšinová škol měla v prvních letech svého působení v obci nemalé problémy. Jednak to byl malý počet českých dětí, které školu navštěvovaly, jednak problémy s umístěním školy ve vhodných prostorách. Nedostatek dětí byl alespoň částečně řešen umisťováním do Hnanic ženatých příslušníků finanční stráže, kteří měli nějaké děti. Po otevření v roce 1926 navštěvo­valo českou menšinovou školu 6 dětí ze tří hnanických rodin - Čermákovi, Tománkovi (otec Jan Tománek, bývalý legionář, byl ustanoven správcem na mlýně, který patřil Zemskému výboru; v roce 1928 Jan Tománek tragicky zahynul, když ho při velké vodě strhl proud do jezu) a Svobodovi (otec Josef Svoboda byl finančním strážníkem na nádraží v Šatově), do konce roku 1926 přistoupily další dvě děti.

První pronajaté místnosti pro školu byly zcela nevhodné, až zdraví škodlivé. V učebně bylo málo světla a špatný vzduch, pro špatný stav oken se nedalo ani pořádně větrat. Proti tomuto neutěšenému stavu se snažili bránit rodiče dětí navštěvujících školu hned na začátku roku 1927, kdy poslali protest školnímu inspektorovi. V podstatě hned byla sjednána náprava, i když opět jen provizorní. Od 20. března do 2. května 1927 probíhala úprava nově pronajatých prostor v domě č. p. 23. Nové místnosti byly sice o něco lepší než předchozí, byly slunnější a vzdušnější, ovšem byly umístěny ve dvoře a pod učebnami byly chlévy s dobytkem.

V novém školním roce 1927/1928 nastoupil nový učitel a správce školy Vladimír Musil. Počet dětí se zvýšil na 11, podle dekretu ministerstva školství č. 97094 z 13. října 1927 byla v Hnanicích při české menšinové škole zřízena i škola mateřská. To ale přineslo další problémy s nedostatkem vhodného místa, kvůli kterým začala mateřská škola svůj provoz až 10. února 1928. Školka byla umístěna v domě Julia Bárty č. p. 6, hned ze začátku bylo přihlášeno 13 dětí a první pěstounkou byla Josefa Čelechovská, kterou ale již 1. března vystřídala Anna Habrová ze Znojma.

Nevhodnost umístění české školy a školky v pronajatých místnostech se potvrdila i v násle­dujícím roce, hlavně v únoru 1929, kdy byly po celý měsíc velké mrazy, rtuť teploměru klesala až k -27' C. V posledním únorovém týdnu musely být zavřeny obé školy. V obci zamrzly studny, studna v kapli v kostele (v kostele dokonce zamrzlo i mešní víno) a v okolních lesích pomrzlo mnoho drobné zvěře a tři jeleni. Při následném tání ledu na řece Dyji zanesly kusy ledu všech­ny mlýnské struhy v okolí Hnanic a způsobily nemalé škody. Protože ve vlhké učebné menšinové školy stékala v zimě po zdech voda, která následkem lak velkých mrazů zamrzla, zjara zeď pukla na třech místech. To znovu a silněji oživilo aktivity spojené se snahou prosadit výstavbu nové budovy pro českou školu v Hnanicích. V regionálním i celostátním tisku byla uveřejněna zpráva o nevhodnosti umístění učeben, o shnilých podlahách a mokrých zdech a o nemožnosti sehnání důstojného bydlení pro učitele v obci. Poté vyslalo ministerstvo školství inspektora, aby celou věc prošetřil, ale pak celá věc zase utichla a ministerstvo se o Hnanice opět přestalo zajímat. Až po zásahu zemského sekretariátu rolnické strany vyslalo ministerstvo komisi, aby vybralo vhodné stavební místo pro novou školní budovu. Komise vybrala místo za hřbitovem, z části na obecním pozemku, zčásti na pozemku pana Volhofra. Pak ale následovaly zase průtahy se zahá­jení stavby a poskytnutím odpovídající částky na stavební výlohy od státu. Opět o celém případu psal tisk (např. Lidové noviny, Znojemsko, České Znojmo), ale stále se nic nedělo.

Na podzim 1929 zaslali rodiče znovu 11a ministerstvo školství žádost o vhodnější umístění školy; ale odpovědi se nedočkali. Proto vyslali deputaci k okresnímu školnímu inspektorovi Hyklovi, k senátorovi ing. Marušákovi a k poslanci dr. Marešovi a žádali je o intervenci na mi­nisterstvu. Protože se celá záležitost řešila zase jen sliby a celou zimu se opět nic nedělo, rozhodli se rodiče, že za takových podmínek nebudou posílat své děti do školy a 1. března 1930 zahájili stávku. Na to reagovalo ministerstvo tím, že opět poslalo do Hnanic školního inspekto­ra Hykla, aby našel vhodnější místnosti. Ten zde ale neuspěl. Rodiče ho žádali o výstavbu nové školy a na inspektorovy přímluvy ustoupili od stávky (také proto, aby stávkou nebyly rušeny oslavy narozenin prezidenta Masaryka, které bývaly vždy významnou událostí pro celou repub­liku). Pohrozili však, že stávku znovu zahájí, pokud se clo jednoho měsíce nerozhodne, co bude se stavbou školy. A situace rodiče opravdu znovu donutila vyhlásit od 1. dubna novou stávku. Celá věc se značně medializovala, opět proběhly zprávy v celostátním tisku. Stávka byla ukonče­na až 15. května, kdy rodiče vyslali novou deputaci k ministerstvu, kde se jim dostalo příslibu, že se se stavbou školy v Hnanicích začne hned, jak budou peníze. Prozatím byly alespoň vy­koupeny již dříve vybrané pozemky.  

Ve školním roce 1930/1931 začalo do školy chodit 26 žáků. Děti se již nevešly do jedné třídy, proto ministerstvo povolilo zřízení druhé třídy a současně bylo přislíbeno, že do konce příštího roku bude postavena ona vytoužená nová škola. Prozatím byla druhá třída umístěna v prostorách školky, která proto musela být uzavřena. Konečně 12. března 1931 vypsal Okresní úřad ve Znojmě veřejnou soutěž na výstavbu menšinové školy v Hnanicích s podmínkou, že škola musí být dokončena a předána do I. prosince 1931. Stavba byla zadána v červenci projek­tantu dr. ing. Bohuškovi z Prahy. Zpočátku pokračovaly práce na stavbě rychle, do konce listopadu byla škola pod střechou. Pak došlo zase k průtahům a škola byla dokončena až v létě následujícího roku. Nový školní rok 1932/1933 zahájila česká menšinová škola konečně v nové budově. Současně se ale zas dostavil problém s nedostatkem dětí, takže byla zrušena druhá třída a mateřská škola se ani neotevřela, protože bylo přihlášeno jen jedno dítě.

Česká menšinová škola se ve druhé polovině 20. let a v letech 30. stala v Hnanicích místem, kde se soustřeďovaly a rozvíjely aktivity české menšiny v obci. Každý rok byly pro děti pořádány vánoční besídky s rozdáváním praktických dárků, věnovaných Okresní péčí o mládež ze Znojma, ústředím Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a dalšími podpůrnými dobročinnými insti­tucemi. Vánoční besídka v roce 1926 byla snad první veřejnou akcí, na které se sešli Češi žijící v Hnanicích, jinak, dá-li se to tak říci, docházeli za českou veřejnou činností do nedalekého Šato­va, kde byl zřízen Sokol. Česká menšina v Hnanicích se pokusila o jakési veřejné vystoupení při přípravě na obecní volby konané na podzim 1927. Češi sestavili svou kandidátku, která však byla kvůli neplatnosti jednoho podpisu na žádosti o poměrné zastoupení prohlášena za neplat­nou, starosta ji organizátorům vrátil asi půl hodiny před koncem termínu odevzdání kandidátek, takže nebylo již možné potřebný podpis sehnat a kandidátka musela být odvolána.

Tato špatná zkušenost s volbami vedla Čechy k založení místního odboru Národní jednoty v Hnanicích. Odbor byl založen 8. ledna 1928, měl 30 členů, prvním předsedou se stal pan Goláš, inspektor pohraniční stráže, místopředsedkyní paní Burešová, jednatelem pan Kulich, vrchní respirant a pokladníkem pan Bureš, respirant pohraniční stráže. Odbor Národní jednoty pořádal spolu se školou různé akce, jako oslavy narozenin prezidenta republiky, zahradní slavnosti pro děti, zřídil veřejnou knihovnu a zakoupil loutkové divadlo a poměrně často pořádal pro děti představení (hlavně zásluhou nadaných loutkoherců pánů Kulicha a Svobody).    

2. listopadu 1928 se konaly volby do okresního a zemského zastupitelstva. Do okresního zastupitelstva bylo pro německé strany odevzdáno celkem 255 hlasů, pro české 35, clo zem­ského zastupitelstva 257 hlasů pro německé strany a 33 pro české.

V roce 1930 byl v Hnanicích založen místní hasičský sbor, jehož prvním velitelem se stal Johann Hiesz, zedník. Stanovy' sboru schválilo obecní zastupitelstvo hned v lednu. V témže roce byly u kostela za pomoci Státního památkového úřadu v Brně postaveny a restaurovány čtyři náhrobní kameny, které sem byly přemístěny z pozemku, který jeho majitelka prodala. Za zmínku určitě stojí událost z 13. srpna 1931, kdy bylo v obci zavedeno elektrické světlo a tohoto dne, přesně v poledne, bylo poprvé rozsvíceno. O rok později, tedy v srpnu 1932 byly na věž kostela zabudovány nové hodiny, které byly pořízeny u H. Tändlera v Moravském Novém Městě za 1.500,-Kč. Na konci roku, o čtvrté adventní neděli, byly v kostele posvěceny dva nové zvony. Velký zvon o hmotnosti 540 kg nazvaný sv. Hubert pořídil za 15.000,-Kč Franz Uhl z Hnanic č. p. 47. Na zvon byl dán nápis tohoto znění: „St. Huherliis o. p. n. - Zum Andenken das Liebe einzige Kind von seinen Eltern Franz u. Maria Uhl. In memoriam an Hubert Uhl geb. am 30. 8. 1S9S (I. 5. 1924". Druhý zvon o váze 114 kg byl pořízen přelitím zvonu z roku 1921 a byl na něj dán nápis: „ Gnadlersdorf 1932. Umgegossen von Hiller in Brün. Hl. Wolgang bitte für uns".

Hrůznou se dá nazvat noc ze 7. na 8. července 1932, kdy se pětadvacetiletý Heinrich Moscheck pokusil zavraždit sekerou sedmdesátiletou vdovu Julii Bergerovou a její dceru Adelheid z č. p. 109. Ve večerních hodinách vnikl k nim do domu, matce zasadil 13 ran, těžce ji poranil hlavu a poškodil mozek. Dcera dostala 6 ran, většinou také do hlavy. Obě ženy byly převezeny do znojemské nemocnice a hned operovány. Matka ale druhý den zemřela, dcera se z těžkého zranění zotavila. Pachatel se po hrůzném činu pokusil utéct do Rakouska, ale na hra­nicích ho chytili celníci a začátkem října byl odsouzen k smrti provazem. Tisk tento čin nazval „milostnou tragédií".

V roce 1933 byla pro obec pořízena mostní váha, kterou věnoval Franz Uhl z Hnanic. Při oslavách vzniku republiky byla 28. října před českou menšinovou školou zasazena „Lípa Svobody". První hrst půdy k lípě přiložil hnanický farář konsistorní rada Filip Homola se slovy: „ Vzrůstej a mohutni jako sestra na hranicích!" (tou sestrou mínil lípu u cest)' mezi Hnanicemi a celním úřadem). Při oslavách 84. narozenin T. O. Masaryka v březnu následujícího roku byla před školou zasazena další lípa - „Masarykova lípa".

Od roku 1933 začaly českou menšinovou školu navštěvovat i děti ze smíšených manželství, jejichž matky byly Češky. Velké naděje ve sblížení Němců a Čechů v Hnanicích si zřejmě v roce 1934 dělal správce české školy a učitel V. Musil, když na oslavy 85. narozenin prezidenta Masaryka pořádané českou menšinou přišly právě i ženy ze smíšených manželství. Ve školní kro­nice, kterou psal, najdeme tento zápis: „Krásné národní naděje ze 7. března se během dvou měsíců úplně změnily. Velkoněmecká myšlenka Henleinova pronikla do Hnanic nevítanou mírou. Předvolební agitační tajné sliby, připojení území až po Znojmo k Rakousku – později k Německu, získaly veškeré obyvatelstvo a není bez zajímavosti, že právě děti odrodilých Češek vstoupily do služeb Henleinových a přímo fanaticky agitovaly...". Tento kronikářský zápis však koresponduje zcela se situací v celých Sudetách, resp. v celé republice. Předcházející slova potvrdily i výsledky parlamentních voleb v roce 1935, kdy v Hnanicích na plné čáře zvítězila právě Henleinova Südetendeutsche Partei (z celkového počlu 346 hlasů získala 293 hlasů).

Vzhledem k rostoucímu nebezpečí vojenské agrese ze strany nacistického Německa se v polovině 30. lei začalo v CSR s budováním obranného systému hranic. Na jižní Moravě a také v okolí Hnanic byly první bunkry stavěny v průběhu roku 1936.

V tom samém roce byly v kostele sv. Wolfganga instalovány nové varhany, které poprvé zazněly o Velikonocích. 19. dubna byla na státní hranici pořádána malá slavnost u příležitosti vyzvednutí prsti u hraničního kamene VIII/33, která byla spolu s prstí z dalších hraničních míst republiky a hlavních měst uložena do podstavce plastické mapy, kterou věnoval svaz finanční stráže prezidentu Eduardu Benešovi a na které bylo vyznačeno, kde v roce 1915 přecházel hranice do ciziny, aby v emigraci spolupracoval na přípravě vzniku ČSR. Další, smuteční slavnost se odehrála na hranicích u Hnanic 20. září 1937, v den pohřbu T. O. Masaryka, kdy zde byla zapálena vatra.

Již v období první republiky těžily Hnanice z návštěvníků obce a z turistického ruchu. V jed­nom z mlýnů v lokalitě Devět Mlýnů, který patřil rodině Gruberových, byl zřízen hostinec s možností ubytování letních hostů. V letech 1931 - 1933 byl v bezprostřední blízkosti vystavěn poměrně velký dvoupatrový hotel „Gruber", ve kterém se hlavně na léto ubytovávaly rodiny z Vídně. K hotelu patřila také velká restaurace s terasou a v roce 1936 byl u hotelu zbudován vybetonovaný plavecký bazén. V obci byly další dva hostince (Johanna Zehetnera na č. 66 a Josefa Bauera na č. 7), cihelna a již zmiňovaná papírna. Od roku 1910 zde provozovalo svou činnost také mlékařské družstvo.

Areál hotelu Gruber, po roce 1950 kasárna Pohraniční stráže

Jaro roku 1938 se asi nepodobalo příliš „normálnímu" jaru. V březnu bylo údajně možno v Hnanicích obdivovat polární záři. V tom samém měsíci bylo k hitlerovskému Německu po provedení „anšlusu" připojeno Rakousko, čímž ještě více vzrostlo ohrožení československé hra­nice. V následujících měsících se začaly z obce kvůli napjaté politické situaci stěhovat české rodiny. Situace se ještě více přiostřila na podzim, když od září začali přes hranice přecházet ozbrojenci z rakouské strany a neustálé roztržky vyvolávali zfanatizovaní henleinovci. K prudké­mu střetu s freikorpsem došlo na státní hranici u Hnanic v noci z 21. na 22. září, když ozbro­jenci začali ostřelovat celnici. Málo vyzbrojená posádka celnice byla po třech hodinách donuce­na k ústupu směrem k obci, kam mezi tím dorazila jednotka Stráže obrany státu pod velením poručíka Otmara Chlupa. Při pokusu zatlačit útočníky zpět za hranice byl poručík Chlup zasažen a stal se tak první obětí fašismu na Znojemsku. Pro silnou palbu se pro jeho tělo nemohla dostat ani sanitní hlídka. Policie vyzvala místní německé civilní obyvatele, aby pro ně došli s bílým praporem, což se také bez nějakých komplikací stalo.

Útočníci celnici zcela zdemolovali a ve svých útocích a ostřelování Hnanic pokračovali i dále, vždy po soumraku. Poškodili také kostel, na jehož severní straně byla vymlácena všechna okna a poškozena střecha. Až po několika dnech sjednaly české úřady s německými příměří. 10. října 1938 pak opustila česká finanční stráž Hnanice. Obec pak byla v rámci landrátu Znojmo a provincie Niederdonau začleněna do Německa. Tento stav trval až do května 1945.

Budova celního úřadu v Hnanicích na Znojemsku, zdemolovaná 22. září 1938 při útoku sudetoněmeckých teroristů. Při pokusu o osvobození celnice padl téhož dne zpravodajský důstojník pěšího pluku 24 poručík pěchoty Otmar Chlup.