Pověsti o obci

Název obce  Hnanice

Místní jméno jest původem slovanské. Vychází se z toho, že znamená místo, kde byl zemský nepřítel hnán ze země přes zemské hranice. Založení obce se traduje k roku 1201 podle louckého dějepisce Troschla. Podle jeho zápisu je to první zmínka, kdy R u d g e r u s , Miles de Gnanlicz, daroval Louckému klášteru desátky všech svých vinic ve Hnanicích, tehdy Gnadlersdorf.

(Z Vlastivědy moravské z r. 1904 od kronikáře F. V. Peřinky)

O studánce

V kapli sv. Wolfganga visí nad studánkou s kamennou obrubou na silných řetězech dvě mohutné podkovy. O tom, jak se sem dostaly, vypravuje pověst, která také objasňuje, proč si sem tolik poutníků přicházelo vyléčit své nemoci v zázračné vodě. Kdysi dávno přijel do této krajiny rytíř a odpočíval u studánky. Byl zoufalý, neboť mu hrozilo úplné oslepnutí. Když se však umyl v křišťálové vodě studánky a protřel si pak oči, shledal, že vidí stejně dobře jako vídával dříve. S díky v srdci jel dál a hlásal slávu studánky sv. Wolfganga. Jeho věrný kůň jej doprovázel na všech jeho cestách. Leč stáří a útrapy putování připravily koně o zrak. Rytíř se ke studánce vrátil s úmyslem omýt zvířeti oči. Jeho čin však nezůstal bez trestu. Kůň sice prohlédl, ale jeho pán oslepl znovu. Koni odpadly na posvěceném místě podkovy, které je doposud možno vidět v kapli.

(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)

O svatém kameni

Na pohraničním svahu směrem k Hnánicím stál kdysi kostel, kterému známá studánka sv. Wolfganga přinášela značné příjmy a který byl na rozkaz místního biskupa zavřen. Příčinou zavření kostela byl obrovský kámen, který před ním ležel. Bylo na něm třináct velkých miskovitých prohlubenin, kterým se říká „obětní misky“. Když se v nich nahromadila dešťová voda, spěchaly k nim matky s chorými dětmi, umývaly jim touto vodou obličej a zvláště oči. Případná choroba pak prý zmizela. Vypravuje se, že za dávných časů sem lidé přinášeli pohanskému bohu oběti a kropili se krví ze zabitých zvířat, jež se v miskách nahromadila. Sv. Wolfgang ve svém spravedlivém hněvu proti tomuto bludařství bušil kladivem do kamene tak dlouho, až se všech třináct prohlubenin slilo v jednu velkou kulatou mísu. Vodu, která se při dešti naplnila, posvětil, a dlouho poté sem přicházeli nemocní, neboť tato posvěcená voda prý měla velikou moc.

(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)

O názvu "Daníž"

V hnanickém lese, ve skromné chýši, žil zbožný poustevník jménem Daníž. Sbíral léčivé byliny, aby jimi vypomohl lidem v nemoci. Pramen, který vyvěral nedaleko jeho chýše, jmenuje se Danížova studánka a pole podél cest, po níž poustevník chodil do kostela, jmenují se dodnes „ Danížova pole“