Z dějin kostela sv. Wolfganga v Hnanicích
Nejstarší prameny mluví o tom, že obec Hnanice byla založena sedmi svobodnými usedlíky, kteří si zde postavili své domy a již roku 1200 také malou kapli s malou sakristií a s malou věží.
Ve třetí čtvrtině 13. století byl nad studánkou zbudován vesnický kostelík s plochostropou lodí, goticky zaklenutým presbytářem a malou věží, která v přízemí vytvářela sakristii. Kostelík je nad studnou v podstatě zachován dodnes, pouze věž stojící v místě přechodu lodě a presbytáře byla v nadstřešní části ubourána.
Roku 1284 byla obec potvrzena biskupem olomouckým Dětřichem k příslušenství fary šatovské.
Když později byla kaple příliš malá, postavil pravděpodobně loucký klášter větší kapli s oltářem k úctě sv. Wolfganga. Díky studni, jejíž voda uzdravila mnoho nemocných a byla hojně navštěvována mnohými z celého okolí, přiměl zájem a milodary těchto návštěvníků roku 1480 louckého opata Pavla k tomu, aby s pomocí kláštera ke kapli přistavěl nynější nádherný kostel. Po dohodě mezi obcí, louckým opatem Pavlem a olomouckým biskupem Janem Filipcem byl nový kostel založen asi r. 1482. Začal se stavět od věže, aby starý kostel mohl co nejdéle sloužit. Nakonec měl být také zbourán a nahrazen velkým gotickým presbytářem nového kostela. Nová stavba byla trojlodní s krásnými kamenickými pracemi, síťovou klenbou uprostřed a křížovou v bočních lodích. Stavba lodě byla dokončena r. 1498, jak svědčí pamětní deska pod kůrem s erbem a nápisem olomouckého biskupa Stanislava Thursa. Se svěcením se čekalo až na dostavbu nového presbytáře na místě starého kostela. Vyčnívající kameny na fasádě štítu a zazděný vítězný oblouk svědčí o plánech pokračování stavby. K tomu už nedošlo, proto byl starý kostel upraven ve slohu novostavby (okna, klenby, nový vchod ke studni) a 3. 4. 1510 byl kostel slavnostně posvěcen a v něm současně vysvěceno 9 oltářů.
Během třicetileté války byl kostel vypálen a celé desetiletí zůstala klenba nezakryta. Když byl pak po delší době opravován, byla gotická klenba uměle snesena z obavy, aby se nezřítila, a nahrazena nižší barokní valenou klenbou. Stejně tak dostala novou klenbu střední část kůru a starý kostel nad studní. Mohutný gotický kamenný parapet kůru, zřejmě stržený dolů, byl použit jako podlaha před oltářem a vnější opěrné pilíře byly koncem 19. století byla kaple se studnou znovu upravena. Po roce 1945 kostel chátral, protože jeho rozměry a potřeby přesahují možnosti malé farní obce. S opravami se začalo v 80. letech, s větší intensitou pokračovaly v 90. letech, za přispění státu a obce. Restaurování inventáře zůstává věcí budoucnosti.
Interiér kostela
Vchází se severním portálem s pozdněgotickou plastikou Zvěstování Páně v tympanonu nade dveřmi. Okované dveře s ohromným zámkem nesou letopočet 1496. Podobný portál s postavou Krista mezi 2 anděly a dveřmi s letopočtem 1483 je na jižní straně. Po levé straně je kaple se zbytky barokní fresky na zdi, která pravděpodobně doplňovala zde stojící křtitelnici. Na zdi je umístěna barokní kopie obrazu P. Marie Svatotomské z kostela na Starém Brně. Jedná se o nejstarší náboženský obraz v naší zemi, proslavený při obléhání Brna Švédy r. 1648 a ozdobený papežskými korunami.
Severní boční retábulový oltář z 2. čtvrtiny 18. století je zasvěcen sv. Anně, matce Panny Marie. Sošky po stranách obrazu představují morové světce sv. Rocha a sv. Šebestiána.
Hlavní oltář trojlodí s monumentálním edikulovým retabulem v 1. čtvrtletí 18. století zhotovil Narcis Schnitzer. Uprostřed oltáře je zasazen obraz duchovního patrona kostela sv. Wolfganga, u paty sloupů jsou sochy národních světců Čech a Dolního Rakouska sv. Václava a sv. Leopolda, v nástavci Bůh Otec trůnící v oblacích, doprovázený anděly a andílky; na boku stojí figury soch sv. Augustina a sv. Mikuláše.
V jižní lodi nacházíme baldachýnový oltář sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Leonarda a sv. Vendelína, patronů zemědělců, přenesený r. 1821 ze zrušeného kostela augustiniánů ve Vratěníně.
Obrazy křížové cesty jsou kopií nejrozšířenějšího zobrazení od malíře Füricha z přelomu 19. a 20. století. Kolem zdí jsou části kamenného parapetu kůru vyňaté z podlahy, kde byly druhotně užité po třicetileté válce. Renesanční kamenné pomníky v prostoru pod kůrem jsou přeneseny z bývalého hřbitova kolem kostela, gotická pamětní deska z roku 1498 byla již změněna. Střední vchod okovanými dveřmi do věžního přízemí vedl kdysi do chrámové pokladnice. Boční vchod na kůr měl krásné vřetenové kamenné schodiště, později neodborně opravené a zatím nerestaurované.
Na kamenné pozdně gotické patce, vystupující z těla pilíře, je osazena barokní kazatelna (polychromie pochází z roku 1898) se sochou sv. Norberta na stříšce.
Na příporových konzolách bočních lodí je osazen autorský soubor soch z počátku 18. století, kde vidíme sv. Josefa, sv. Jana Křtitele, sv. Jáchyma, sv. Annu a sv. Floriána.
Vstup do původní studniční kaple je umožněn průchody v zazdívce vítězného oblouku trojlodí a moderním otvorem ve východní zdi kněžiště.
Vlevo je památná studna se starým kamenným roubením a nápisem modlitby ke sv. Wolfgangu. Nad studní je český patron vod sv. Jan Nepomucký a stará pouta s koňskými podkovami, vážící se k místní legendě. O kousek dál je druhá starobylá studna, objevená až během vykopávek v roce 1993, přikrytá pod dlažbou gotickým oltářním kamenem. V rohu nad studnou je pozdně gotická kamenná socha sv. Wolfganga asi z roku 1500, stojící na podstavci z kamene, objeveného při úpravách kaple ve vyzdívce oltáře.
Obětní stůl je vytvořen z torza barokních Božích muk, zachráněného v 80. letech v Šatově. V otvoru v podlaze před ním je prsť z místa, kde roku 997 sv. Wolfgang zemřel. Tato prsť z Puppingu u Linze, byla dovezena o pouti k 1000letému výročí úmrtí sv. Wolfganga.
Podstavec pod svatostánkem obdobně tvoří jiné torzo horní části Božích muk z polí u Hnanic. Všechna dlažba kaple je z původních cihel dlažby kostela.
V sakristii jsou některá torza z bývalé bohaté barokní výzdoby kaple.
Varhany na kůru jsou z roku 1940 a mají na svou dobu nejmodernější systém elektromagnetické traktury. Dobře zabezpečená místnost ve věži za varhanami sloužila jako obecní archiv.
Trojlodí kostela je zvenčí opatřeno odstupňovanými, na nárožích nakoso postavenými opěrnými pilíři z tesaných kamenných kvádrů, dosahujícími až k podstřešní římse. Nad kordonem, táhnoucím se v úrovni okenních parapetů, vybíhají jejich čela do břitu členěného panelováním se slepými kružbami a završeného fiálou. V hladkých fasádách prolomena okna dělená středním prutem nebo dvojicí prutů; v lomených záklencích různotvaré bohaté kružby, jejichž základní osnovu tvoří převážně plaménkový motiv a kýlový oblouk. Plášť čtyřetážové věže, členěný kordonovými římsami, je prolomen štěrbinovými otvory. Je završen ochozem, mírně vysazeným na krakorcích, který jde přes roh. Nad ním se zvedá zvonice opakující půdorys ochozu, zastřešená zděným jehlanem.
Na věži je zvon s nejstarším datováním ve znojemském kraji. Zvon pochází z roku 1480 od zvonaře Jiříka z Brna. Vedle něj je další zvon darovaný z Vídně k miléniu smrti sv. Wolfganga. Na malé věži nad starým kostelem je ještě malý zvonek na paměť ukončení generální opravy kostela roku 1999.
Pověsti
Název obce Hnanice
Místní jméno jest původem slovanské. Vychází se z toho, že znamená místo, kde byl zemský nepřítel hnán ze země přes zemské hranice. Založení obce se traduje k roku 1201 podle louckého dějepisce Troschla. Podle jeho zápisu je to první zmínka, kdy R u d g e r u s , Miles de Gnanlicz, daroval Louckému klášteru desátky všech svých vinic ve Hnanicích, tehdy Gnadlersdorf.
(Z Vlastivědy moravské z r. 1904 od kronikáře F. V. Peřinky)
O studánce
V kapli sv. Wolfganga visí nad studánkou s kamennou obrubou na silných řetězech dvě mohutné podkovy. O tom, jak se sem dostaly, vypravuje pověst, která také objasňuje, proč si sem tolik poutníků přicházelo vyléčit své nemoci v zázračné vodě. Kdysi dávno přijel do této krajiny rytíř a odpočíval u studánky. Byl zoufalý, neboť mu hrozilo úplné oslepnutí. Když se však umyl v křišťálové vodě studánky a protřel si pak oči, shledal, že vidí stejně dobře jako vídával dříve. S díky v srdci jel dál a hlásal slávu studánky sv. Wolfganga. Jeho věrný kůň jej doprovázel na všech jeho cestách. Leč stáří a útrapy putování připravily koně o zrak. Rytíř se ke studánce vrátil s úmyslem omýt zvířeti oči. Jeho čin však nezůstal bez trestu. Kůň sice prohlédl, ale jeho pán oslepl znovu. Koni odpadly na posvěceném místě podkovy, které je doposud možno vidět v kapli.
(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)
O svatém kameni
Na pohraničním svahu směrem k Hnánicím stál kdysi kostel, kterému známá studánka sv. Wolfganga přinášela značné příjmy a který byl na rozkaz místního biskupa zavřen. Příčinou zavření kostela byl obrovský kámen, který před ním ležel. Bylo na něm třináct velkých miskovitých prohlubenin, kterým se říká „obětní misky“. Když se v nich nahromadila dešťová voda, spěchaly k nim matky s chorými dětmi, umývaly jim touto vodou obličej a zvláště oči. Případná choroba pak prý zmizela. Vypravuje se, že za dávných časů sem lidé přinášeli pohanskému bohu oběti a kropili se krví ze zabitých zvířat, jež se v miskách nahromadila. Sv. Wolfgang ve svém spravedlivém hněvu proti tomuto bludařství bušil kladivem do kamene tak dlouho, až se všech třináct prohlubenin slilo v jednu velkou kulatou mísu. Vodu, která se při dešti naplnila, posvětil, a dlouho poté sem přicházeli nemocní, neboť tato posvěcená voda prý měla velikou moc.
(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)
O názvu "Daníž"
V hnanickém lese, ve skromné chýši, žil zbožný poustevník jménem Daníž. Sbíral léčivé byliny, aby jimi vypomohl lidem v nemoci. Pramen, který vyvěral nedaleko jeho chýše, jmenuje se Danížova studánka a pole podél cest, po níž poustevník chodil do kostela, jmenují se dodnes „ Danížova pole“
