I malý park, jako je Podyjí, dokáže unavit

Pěšky i na kole. Mezi vinicemi i údolím Dyje. Nevšední pohledy a ojedinělé střídání terénu nabízí park každému, kdo se do něj vydá za turistikou. Ale i když je Podyjí svou rozlohou nejmenším národním parkem, dokáže střídáním poměrně náročných výstupů i klesání pořádně unavit.

     Kdo jednou „ochutnal“ některou z pěších či cyklistických tras, obvykle se vrací, aby si vyzkoušel jinou. A na takové ochutnávání je nejlepší konec léta či podzim. To lze totiž turistiku v Podyjí vnímat skutečně i čichem a doopravdy chutí. Hned na několika místech na české i rakouské straně se hlavně o víkendech poutníkům nalévá to nejlepší, co v okolí národního parku nabídly unikání vinice.

Vinice Šobes

     Jedna z nich, legendární vinice Šobes, svažující se k hladině řeky, je přitom hned na několika vzájemně se protínajících trasách.

     Takže – dobré boty, zásobu nealko pití, batůžek se svačinou, dobrá pomůcka jsou chodecké hole a můžeme vyrazit. Podyjí nabízí několik různě náročných a většinou velmi dobře značených tras. Na některých místech se však turista může dostat kvůli několika druhům značení, kdy se klasické turistické značky setkávají s označením pro cykloturisty či s dalším speciálním značením, do problémů. Tehdy nezbývá nic jiného než intuice. Zřejmě jedním z nejlépe zpracovaných průvodců je soubor pěších map Znovín walking. Nabízí sedm tras pro pěší začátečníky, kdy okruhy protínající či lemující národní park měří od šesti do dvanácti kilometrů. Pro starší, kteří si ještě pamatují republiku oplocenou ostnatým drátem, je zcela unikátním zážitkem procházka po „čáře“.

     Tedy chůze přesně po místech, kde končila poslední, nejstřeženější linie oplocení. Dnes už po drátech není ani památky a hranice pouze rozdělují řady vinohradů. Na jedné straně cesty, která dává jasně tušit, kudy dráty vedly, jsou hrozny moravské, druhá mez patří už k vinohradům rakouským. A když se ve vinicích pracuje, vinaři ochotně nabídnou hrozen k ochutnání.

Mezi vinohrady

     Převážně národním parkem pak vede dalších sedm tras pro pokročilejší chodce. Ty měří od dvanácti do třiceti kilometrů. U každé trasy autoři mapy uvádějí nejen turistické zajímavosti, počet kilometrů a dobu pochodu, ale také počet ušlapaných kroků a doporučují i místa k zastavení a odpočinku.

Jedna z těchto tras začíná, jak jinak, mezi vinohrady u silnice před bývalým hraničním přechodem ve Hnanicích. Po celkem nenáročné cestě kolem božích muk se cesta mezi vinohrady na trati U Kapličky začne zprudka svažovat k údolí Dyje.

     A během pár minut se zcela změní ráz krajiny. Mineme pár bývalých vojenských objektů a najednou se ocitáme v místech, kam se dlouhá desetiletí nebylo možné dostat. Státní hranice je tady všude jen kousek, pokud ji přímo netvoří Dyje.

     U řeky se můžeme ještě rozhodnout, zda se vydáme k vinici Šobes, kde je jedno z degustačních míst. Volíme však méně frekventovanou trasu. Po ní se dostáváme k zachovalému splavu a romantickému torzu jednoho ze šesti mlýnů, které zanikly stejně jako zde postavený a před válkou letními hosty velmi oblíbený hotel Gruber.

Meziválečná léta

     Pohodu šťastných meziválečných let si můžeme představit dobovými fotografiemi na informačních tabulích. Fakt, že právě zde vojáci relativně ještě nedávno měli jedno ze svých strážních stanovišť, dokládají do prastarých mlýnských kamenů vyškrábané letopočty, iniciály a dny, které tehdejší vojáky dělily od vytouženého civilu.

Přehradu nepostavili

     Jdeme ještě pár minut kolem řeky a vzápětí nás čeká strmé a náročné stoupání. Po namáhavém výstupu přijdeme k vyhlídce z kolmé stěny v místě nesoucí jméno jistého světoběžníka a spisovatele – Sealsfieldův kámen.

     Právě v těchto místech měla překrásné údolí sevřít hráz přehrady. Při pohledu na krásu pod námi blahořečíme zdravému rozumu.

     Údolí by zmizelo i s jeho raritami, jako je například kamenné moře, což jsou unikátní kamenná pole vzniklá zvětráváním skalního masivu, stejně jako bohatá fauna a hojná flóra. Po opuštění dubového lesa na hranici národního parku se zase dostáváme mezi vinohrady v okolí Popic.

 

Zdroj: Právo/Víkend - příloha

Datum: 2011-10-07 00:00:00

Název: I malý park, jako je Podyjí, dokáže unavit

 

 

 
Czech English French German Italian Polish Russian Spanish
Obecní úřad Hnanice
mapka hnanice
tel., fax: 515 232 133
 podatelna@obechnanice.cz
alt alt
alt alt
mapový server
autobusové spojení
alt
blond1
Hlášení o pálení
199-banner
Přehled událostí
<<  Září 2019  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
        1
  2  3  4  5  6  7  8
  9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      
Anketa
Který název Hnanic se Vám více líbí?